Princip metody RE-WISE

Upozornění : V tomto textu se vyskytují matematické vzorce, které někteří čtenáři považují za zdraví škodlivé.

Povzbuzení : Nejstrašnější funkce, na které můžete v textu narazit, jsou logaritmus a exponenciála. Takže student i střední školy může číst směle dál.

Učení a zapomínání

Většina z nás z vlastní zkušenosti velmi dobře ví, že co se naučí, velmi brzy zase zapomene. Zapamatovat si číslo svého nového mobilního telefonu je velmi obtížné, vypravit se na nákup do samoobsluhy bez papírku se seznamem je téměř nebezpečné. Jména lidí, kteří se nám představí, zapomeneme často několik sekund poté.

Ale nakonec se překvapivě v naší hlavě přece jen něco uchytí. Pamatujeme si stovky jmen, tisíce slovíček z cizího jazyka, telefonní číslo své první lásky, se kterou jsme chodili před třiceti lety. Čím to?

Lidová moudrost praví, že opakování je matka moudrosti. Něco na tom bude, nedá se na to ale spolehnout úplně. Omílání látky večer těsně před zkouškou moc nefunguje. Na druhé straně jsou věci, které si zapamatujeme jakoby mimochodem, skoro si toho ani nevšimneme.

Vypadá to, že důležité je nejen opakování, ale i ty mezery mezi ním. Zdá se, že existuje nějaký vhodný rytmus opakování, optimální režim, v jakém se nejvíce naučíme a nejméně nadřeme.

Tento text popisuje, jak na to jde metoda RE-WISE. RE-WISE je výuková metoda společnosti LANGMaster pro učení slovní zásoby v cizích jazycích. Je vhodná i pro opakování jednoduchých faktů z jiných oborů.

Křivka zapomínání

Experimenty ukazují, že naše schopnost podržet nové informace v paměti klesá velmi rychle – geometrickou řadou. Druhý den si pamatujeme zhruba polovinu toho, co jsme se včera naučili. Třetí den už jen polovinu z té poloviny a tak dále.

• m je počet dní, které uběhly od učení.

Taková křivka zapomínání je pro každého studenta velmi zarmucující.

Křivka opakování

Na druhé straně hraje nebezpečná exponenciální funkce pozitivní roli v jiném pozorování. Dobře si zapamatujeme látku, kterou si zopakujeme druhý den, potom za další dva, čtyři, osm dnů...

• n je počet opakování faktu.

Pokud je to pravda, je to zpráva velmi dobrá.

Rozepišme si řadu kousek dál:

Celkem máme před sebou rozpis na téměř 90 roků. Řečeno jinými slovy při pečlivém plánování nám může stačit po prvním učení ještě čtrnáct opakování, abychom si fakt pamatovali celý život. Několik jedinců z Gruzínských hor by možná potřebovalo ještě patnácté opakování, ale to už je opravdu maximum.

Ještě jedna nadějná úvaha: Představme si, že jsme ochotni denně se naučit 10 nových slovíček a zopakovat si nejvýše 100 starých. To ještě vypadá docela snesitelně. Pokud budeme postupovat podle naznačeného plánu, tak tyto limity překročíme nejdříve tehdy, když dojde na jedenácté opakování těch úplně prvních deseti slovíček. Tedy za 5 roků, 7 měsíců, 13 dní. Tou dobou už budeme umět více než 20 tisíc slovíček, což odpovídá slušné slovní zásobě dospělého člověka.

Plán pro zdokonalení matematického modelu

Mohlo by se zdát, že jsme u cíle. Napišme tedy program, který nám bude předkládat slovíčka a fráze k opakování po 1, 2, 4, 8,... dnech a jsme hotovi.

Proti takto jednoduchému modelu lze ale vznést řadu oprávněných námitek:

• Každé slovíčko je jiné. Některé se naučíme snadno, jiné velmi těžko.
• Každý člověk je jiný. Někdo má paměť špatnou a potřeboval by opakovat častěji. Jiný si pamatuje dobře a mohl by mít intervaly delší.
• S některým výrazem, který si do programu vložíme, jsme se už dříve setkali. Možná bychom neměli začít s intervalem opakování 1 den, ale třeba 4 nebo 8.
• Pojedeme na dovolenou, nebo nás prostě dočasně přemůže lenost a nebudeme se nějaký čas učit. Prošvihneme doporučený okamžik opakování a vrátíme se k učení později, než nám program doporučil. Měli bychom interval opakování zkrátit? O kolik?

Chceme vytvořit dokonalejší model, který na tyto výhrady odpoví, který se ale „v průměru“ bude chovat podobně optimisticky, jako základní nápad s opakováním v intervalu 2 ⁿ.

Půjdeme na to podle tohoto plánu:

• Navrhneme vzorec, který bude odhadovat, jak moc si látku pamatujeme.
• Vzorec bude modelovat také to, že opakováním se bude prodlužovat interval, po který si látku ještě docela pamatujeme.
• Budeme si zapisovat hodnocení, které žák dostane při jednotlivých opakováních. Budeme pozorovat, nakolik se jeho paměť odchyluje od naší předpovědi.
• Ve vzorcích si necháme nějaké parametry, které budeme adaptovat tak, aby odchylka předpovědi byla co nejmenší. Tím vylepšíme předpověď pro další opakování.

Kdo se není ochoten probírat všemi předběžnými úvahami a raději chce vidět rovnou výsledek, může nahlédnout do odstavce Shrnutí.

Kdo si chce přečíst vše, ať pokračuje odstavcem Základní pojmy.